Václav Langer nehledá rychlá řešení, která by jen dočasně zamaskovala problém. Naopak, rozhodl se najít způsob, jak vodu vrátit zpátky do přírody tak, jak to dělávali lesníci už po staletí, ale s využitím moderních technologií. Je to lesník, který svůj život věnuje péči o lesy, přírodu a udržitelné hospodaření s půdou. Pracuje jako inspektor ochrany přírody ve státním podniku Lesy ČR. Přečtete si jeho příběh.

Vztah k Beskydům  

Svoje vyprávění začnu o lese. Jako společnost potřebujeme dřevo. Jako obnovitelný stavební materiál, na topení, jako surovinu pro různé výrobky. Na druhou stranu všichni mluví o tom, jak jsou lesy strašně důležité, protože zadržují a čistí vodu, abychom ji pak měli ve studnách, vytváří kyslík, zachytávají prachové částice, lidé se chodí do lesa rekreovat a chtějí vidět krásný les. Já ale vždycky vysvětluju, že problém je v tom, že my jako lesáci, vlastníci lesů, jsme placení pouze za dřevo, za nic jiného. Společnost chce po majitelích tzv. mimoprodukční funkce lesa, ale nic jim za to neplatí. A to je také velká překážka k udržitelnému hospodaření v lesích, protože různá opatření na zadržování nebo vsakování vody atd. jsou velmi nákladná.

Já jsem profesionální lesák, ale také vlastník lesa, který celý svůj život věnuje péči o lesy, přírodu a udržitelné hospodaření s půdou tady v Beskydech. A opravdu mi zaleží na tom, aby zdejší lesy, a vlastně všechny lesy, byly zdravé fungující organismy, které také společnosti přinášejí užitky, které si žádá. To začíná kvalitní půdou. Bez zdravé půdy není zdravý les. Zdravá půda má drobtovitou strukturu, která dokáže zasakovat a držet vodu.

Podle mého názoru je hlavní princip lesnictví v práci se světlem. Tady také ovlivňujeme půdu. Když světla pustím hodně, tak tam naroste např. ostružina a já tam za dva roky budu chodit po pás v ostružině a žádné nové stromky mi tam nenarostou. Když tam bude světla naopak málo, tak taky žádná přirozená obnova nebude. A snažit se o přirozenou obnovu stanovištně vhodných dřevin by mělo být základní snahou každého hospodáře.  

Jestli skutečně chceme změnit druhovou skladbu lesa a využívat tvořivých sil přírody – přirozené obnovy, tak základem je zásadně snížit množství býložravé zvěře v lese. To je hlavní klíč k úspěchu. S ohledem na rozkolísanost klimatu je to také schopnost lesa udržet si vodu, která tam během dešťů spadne. A to je oblast, kterou my lidé můžeme hodně ovlivnit. Technologie a znalosti na to máme. 

Aktivita a motivace

Hospodařením v lese dochází pojezdem těžké lesnické techniky ke zhutňování půdy. Vytváříme síť přibližovacích linek a odvozních cest, které nám lesy neustále odvodňují. Běžně se to dělalo tak, že se voda z linky stáhla do lesa a tam že už si nějak poradí. Když se na to člověk více zaměřil, tak pak zjistil, že třeba při velkých deštích nám vzniká sekundární vodoteč v lese a tím vzniká eroze. Nezřídka se stalo, že se voda stáhla do lesa a ona po 20 metrech vytekla na jinou linku a tam udělala větší škodu, protože se spojila s další vodou.

Dnes máme celý technologický postup na obnovení propustnosti právě těchto zhutněných, nepotřebných přibližovacích linek, případně vytváření zasakovacích opatření pro vodu ze stále používaných linek. Velmi zjednodušeně řečeno, těžkým, alespoň 20ti tunovým bagrem narušíme uhutněnou půdu systémem jáma-hráz-jáma, kdy dojde k rozrušení zhutněné půdy a vytvoření jistého retenčního prostoru. Následně si už sama příroda vytvoří nové půdní póry pro zasakování vody. Základem je, zachytit každou dešťovou kapku v místě dopadu, protože zdravá lesní půda prakticky nezná povrchový odtok. Při např. přívalových deštích se nám může nějaká voda v jámách den či dva zdržet, ale pak se vsákne a zůstane v půdě pro les. Ten ji pak dokáže využít v suchém období a je tak odolnější. Rád bych upozornil na to, že se jedná o celkový technologický postup, který je třeba důkladně znát a důsledně dodržovat. Znám případy, kdy si to v dobré víře uplácali sami malým bagříkem a do roka to celé spláchla voda. No a právě na tato opatření se soustředím v současnosti. 

„A jak vždycky říkám, bez zdravé půdy není zdravý les.“ 

Výzva, které jsem čelil

Velkou výzvou je vlastní lesnické hospodaření. Když například nalezneme napadené stromy lýkožroutem smrkovým, tzv. kůrovcem, tak nemůžeme čekat na optimální klimatické podmínky, kdy je například sucho nebo zamrzlo a hutnění půdy při přibližování dříví je pak minimální. Tyto napadené stromy je nutné urychleně zpracovat, ať nám z nich nevyletí další generace brouka, která je schopna spustošit další části lesa. No a při tom zpracování, zvláště při větších kalamitách, dochází k většímu zhutňování lesní půdy. Proto je, dle mého názoru, žádoucí, vracet propustnost nepotřebným přibližovacím linkám a snažit se jejich síť dále nezahušťovat.

Oblíbené místo 

Víte, les je můj život. Proto se snažím svoje znalosti a zkušenosti předávat dál. A jsem rád, že se tyto osvědčené postupy zkouší i v dalších krajích. Oblíbená místa jsou pro mne všechna, kde vidím, že les, půda a voda fungují dohromady tak, jak mají.  

Přál bych si, aby i ostatní věděli, jak je důležité chápat les nejen jako místo, které poskytuje dřevo nebo slouží našim aktivitám, ale jako živý organismus, který ovlivňuje a je ovlivňován všemi živými bytostmi a zaslouží si naši pozornost a péči každý den.